#TbT 4 | Jiří Šrámek

Ahoj Jirko, nebo spíš Simíre, protože na Slovanu ti nikdo neřekne jinak. 🙂 Začal bych od úplného začátku, kdo a kdy tě přivedl k fotbalu?

"Ahoj, děkuji za přivítání a zdravím všechny čtenáře webových stránek klubu. K fotbalu moje první krůčky vedli asi kopáním doma nebo venku do míče. Na klubovou úroveň mě přivedl v šesti letech můj táta, který v mládí také fotbal hrával."

Kdy si myslíš, že je ideální čas, aby děti začaly s fotbalem?

"Přesný model neexistuje a děti by měly mít radost z pohybu každý den od svých prvních krůčků a to nejen z fotbalu."

Doporučil bys podle svých zkušeností, že je dobré se od začátku zaměřit jen na fotbal, nebo si vybrat i jiné, doplňující sporty, pro lepší rozvoj dítěte?

"Každé dítě má od přírody potenciál a svoje přirozené talenty. Rozumný rodič podporuje to k čemu má dítě přirozený vztah a co ho baví. Osobně doporučuji pro všeobecnou motoriku a emoční vazbu ke sportu, aby si dítě vyzkoušelo více sportů a po té si samo vybralo.Velice se mi líbí projekt 'Trenéři ve škole' a přál bych si, aby po celé republice do tohoto projektu bylo zařazeno co nejvíce škol."

Rodiče jsou v dnešní době hodně ambiciózní a kolikrát si své nenaplněné ambice zrcadlí do svých dětí. Myslíš si, že je důležité dávat děti od přípravek do Zbrojovky, Sigmy, Baníku a podobných ligových týmů, nebo by si klidně dal svoje dítě do lokálního klubu, který máš za barákem?

"Podívejme se na zlatou éru hokejistů a fotbalistů z devadesátých let. Kdo z nich začal hrávat v malém klubu na vesnici a kdo hned v profi klubu? K tomu, aby hráč podával pravidelně dobré výkony a to i v těžkých podmínkách potřebuje mentální odolnost a ta se nebuduje metáním cestičky a vytvářením jenom komfortní zóny. Ronaldo, Messi a další hvězdy si také prošli v dětství skromnými podmínkami a to mělo vliv na jejich pracovitost a odhodlání. Dítě bych dal do lokálního klubu, který je za barákem a až po projevení talentu a potřeby k posunutí bych uvažoval o přestupu do ligového klubu. Samozřejmě jsou i hráči, kteří se dostali na profi úroveň a jsou od počátku vychovávané v top klubech. Sám si každý rodič musí vybrat."

Kdy je podle tebe u dítěte nejvíce rozpoznatelný talent a je nevhodnější přesun do lepšího klubu?

"V útlém dětství, když si samo chce kopat do míče. V pozdějším věku kdykoli od přípravek až po dorost, někdo má talent v přípravce a převyšuje svoje vrstevníky a někdo si to vypracuje třeba až v dorostu nebo dokonce i v mužích."

Zpátky k tobě. Tvoje začátky vedly od Zbrojovky přes Maloměřice a Spartu Brno až do Slovanu. Kde ses naučil hrát fotbal? 🙂

"Ve Slovanu jsem odehrál od dorostu po muže čtrnáct a půl sezóny, takže odpověď na tvoji otázku je asi všem jasná. Do této doby započítávám i tři sezóny v dorostu, kdy jsme hráli sice pod hlavičkou Sparty Brno, ale vše se odehrávalo na Slovaně."

Utkvěl ti takhle na první dobrou nějaký trenér, od kterého sis vzal jako hráč nejvíc?

"Od každého trenéra jsem si něco odnesl, nejraději však vzpomínám ve starších žácích na trenéra Poláka a v dorostu na trenéra Mazánka."

Na kterou hráčskou štaci vzpomínáš nejraději?

"Samozřejmě za tu dobu strávenou fotbalem, tak na tu Slovaňáckou. V dorostu i v mužích jsem měl štěstí na skvělé party spoluhráčů a rád na tyto doby stále vzpomínám."

Už nějaký rok sám trénuješ mládež. Pamatuješ si na svoje trenérské začátky? Chtěl si být vždycky trenérem?

"Upřímně řečeno vždycky ne. Ta myšlenka se zrodila po prvním roce v mužích, kdy jsem poprvé začal přemýšlet, že bych mohl pomáhat v klubu s trénováním a největší zásluhu na mém prvotním rozhodnutí měl můj kamarád a bývalý spoluhráč Vašek Šindelář."

Poprvé ses chopil trenérského řemesla na Slovanu právě s Vaškem Šindelářem. Pamatuju si vás jako nerozlučnou dvojku. Hrálo to roli v tom, že jste spolu vydrželi tak dlouho a dosáhli na tolik úspěchů?

"Úplně první, trenérskou sezónu jsem byl u starší přípravky a až po půl roce této sezóny jsem začal vypomáhat Vaškovi a Honzovi Pavlíkovi ve starších žácích. V následující sezóně jsem se už přesunul k Vaškovi a i když jsme si vždycky fotbalově i lidsky rozuměli, tak naše trenérství u jednoho týmu skončilo v této sezóně po osmi měsících, kdy jsem se přesunul k dorostu a především za pomoci Petra Dvořáka, Jirky Plška a všech hrajících hráčů se povedlo dorost zachránit v I. třídě krajského přeboru. I tak jsme s Vaškem trenérsky nadále spolupracovali další tři sezóny a předávali si informace a zkušenosti."

Podařilo se vám s dorostem postoupit, až do krajského přeboru. Trénoval si kluky ročníku 1994, 1995 a1996, kteří teď tvoří základ áčka Slovanu. Cítíš určitou hrdost, že si pomohl ty kluky vychovat, nejen hráčsky, ale i lidsky?

"Ano, po záchranářské misi a přípravné sezóně přišla ta mistrovská (double - ve dvou soutěžích 1.místo). Chci poznamenat, že to nebyl úspěch jenom Jiřího Šrámka, ale především hráčů, kteří na hřišti podávali skvělé výkony a samozřejmě i všech lidí, kteří se podíleli na výchově hráčů od přípravek po žáky a protože jich je hodně, tak je s omluvou nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl. Musím říci, že jsem měl tu možnost trénovat jmenované ročníky, ale nemůžu zapomenout i na hráče ročníku 1992, 1993 a 1997. Když mi čas dovolí a přijdu se podívat na utkání áčka, takto samozřejmě člověka vnitřně potěší, že tito hráči jsou na hřišti a patří k oporám týmu. Dále mě těší, že i někteří hráči předávají své zkušenosti mladým talentům a podílejí se v klubu na výchově nové generace."

Všechno ale jednou končí a i tahle spolupráce skončila a ty si udělal krok kupředu. Kývnul si na nabídku SK Líšeň, kde trénuješ do teď. Měl si tam ale chvilkovou pauzu, kdy si z Líšně zmizel do Zbrojovky. Tam to ale byla trochu netradiční štace, mohl by si nám to trošku rozvést? 🙂

"Ano, měl jsem sice ambici ve Slovanu dorost posunout do divize, ale po určitém čase jsem spolupráci na vlastní žádost ukončil a po dvou měsících se mi ozvala SK Líšeň, kde jsem začínal jako asistent u kategorie U19. Pauza, jak jsi prozradil, byla pouze půlroční a to konkrétně u holek kategorie juniorky ve Zbrojovce Brno. I když to byla krátká zkušenost, tak jsem za ní vděčný a opět jsem měl možnost trénovat výborné hráčky. Vím, že některé holky to dotáhli do nejvyšší soutěže žen a ukázalo se, že v ženské kopané platí to samé jako v mužské. Nestačí pouhé nadaní, ale je nutné být neustále pracovitý a odhodlaný k úspěchu se obětovat."

Potom ses vrátil zpátky do Líšně, kde trénuješ U16. Líšeň je poslední dobou na vzestupu, pociťuješ to i u mládeže?

"V Líšni mám na starost vždy ročník, který přebírám v kategorii U16 a dohrávám sezónu v U17. Teď jsem převzal ročník 2005 a v Líšni je tato moje mise již se čtvrtým ročníkem. V Líšni se povedl příběh, který je k neuvěření a mnozí jistě ví, že za tímto úspěchem A týmu byl především pan trenér Machálek. Podařilo se postoupit i B týmu do Krajského přeboru a musím říci, že mě velmi mrzí díky pandemické situaci nemožnost postoupit i s C týmem z městského přeboru. U mládeže tento vzestup vnímám rozhodně také. Když hrajeme s ligovým klubem, tak nás již neberou jako outsidera, ale důkladně se na nás připraví v plné sestavě a i tak se nám daří zvládat tyto utkání s úspěchem."

Jaké jsou cíle s mládeží v Líšni? Konkrétně u tebe v U16? A jaké jsou tvoje trenérské ambice?Máš vysněný klub, kam by ses chtěl jednou dostat, nebo tě uspokojuje práce v mládeži?

"Hlavní cíl mládeže v klubu je samozřejmě vychovávat konkurence schopné hráče, kteří se uplatní v A týmu nebo na výkonnostní úrovni v MSFL a Divizi. S výchovou je spojeno i jak hráči vyjdou do světa a proto je mým posláním, aby hráči poznali sami sebe, své silné stránky, zápal a hodnoty. Uměli s tím pracovat a být v životě spokojený nejen ve fotbale. Nemám vysněný klub, ale vizi aby se z hráčů stali jak dobří fotbalisté, tak i především dobří lidé. S nadsázkou jestli svoji misi a vizi budu uplatňovat v brněnském nebo pražském klubu u mládeže není pro mě podstatné. Práce s mládeží mě naplňuje a až jednou přijde čas, tak třeba přijde i nová mise u mužů."

Doufám, že jednou vyjde ta pražská mise a budeš na mě pamatovat...🙂 Máš nějaký trenérský vzor? Inspiroval tě nějaký trenér, který tě vedl?

"Momentálně na té nejvyšší úrovni to jsou Jürgen Klopp, Pep Guardiola a Julian Nagelsmann. Nejvíce jsem však uznával pana trenéra Alexe Fergusona a v české republice pak trenéra Karla Brücknera. V kariéře jsem poznal spoustu trenérů a kolegů, kteří mě svým nadhledem a prací inspirovali."

Jako hráč si ještě aktivní, kopeš za Líšeňské céčko městský přebor. Už je to jenom na žízeň a protáhnout si tělo? 🙂

"Samozřejmě vzhledem k mému věku a pracovním povinnostem se tato odpověď nabízí. Ovšem díky vzestupu celého klubu je i konkurence v céčku vyšší než v klubech, které hrají vyšší soutěže. Posun mladých talentů z dorostu do mužů je u nás velký a tak jsem rád, že můžu být tohoto součástí."

Poslední otázka, jaký máš vztah ke Slovanu a jak na něj vzpomínáš? Udržuješ ještě kontakty s někým ze Slovanu?

"Ke klubu mám přirozeně díky dlouhému působení silný vztah a velmi často si vzpomenu. Neustálý kontakt udržuji s Petrem Dvořákem, protože spolupracujeme při okresním výběru MěFS Brno a to momentálně u ročníku 2008. Dále jsem v neustálým kontaktu s bývalými spoluhráči, především však z mého ročníku 1988."

Děkuju za rozhovor a přeju hodně úspěchů jak v osobním životě, tak i tom trenérském! 🙂

"Děkuji za pozvání a přeji všem pevné zdraví, mnoho radosti a úspěchů!"